Co v Římanům 1:17 myslí Pavel „od víry k víře“ (ἐκ πίστεως εἰς πίστιν)?

Nejste si jisti, jaké komentáře máte Podíval se na. Ale jste v dobré společnosti s Calvinem , který podle všeho naznačuje jasný časový smysl fráze „od víry k víře“:

Čím více se naše znalosti o pravém náboženství zvyšují, tím více a jasněji vidíme Boží milost, jako by se k nám blížil … [[tato fráze] označuje každodenní pokrok každého věřícího. ¹

Charles Hodge jej interpretuje spíše jako zesílení výrazu „vírou“ (všimněte si však jeho předběžně „ může znamenat“):

Protože „smrt k smrti“ a „život k životu“ jsou intenzivní, tak “ víra k víře „může znamenat zcela z víry. ²

Haldane má jiný názor, že význam není ani dočasný, ani emf atik (primárně), ale eliptický výrok, to znamená, že chybí některá slova, která by se mohla „opakovat, ale nebyla by“, což by po vložení poskytlo jasný význam (zvýrazněno níže). Představuje také pěkný katalog dalších „interpretací:

Někteří to vysvětlují jako znamenající od víry Starého zákona k víře nového; někteří , od jednoho stupně víry k druhému; některé, od víry Žida k víře pohanů, a jiné, celkem víra. Výraz je zjevně eliptický; a abychom mu porozuměli, je nutné si uvědomit, že doslovné ztvárnění není „z víry do víry“, ale „z víry do víry.“ Stejná slova v originálu jsou tedy přeložena do stejného verše: „Spravedlivý bude žít z víry.“ Smyslem tedy je, spravedlnost, která je z víry, totiž která je přijata vírou, je zjevena víře, nebo aby uvěřila. div To je zcela konstantní s tím, co apoštol říká v kap. 3:22, kde se vrací k tématu a oznamuje, že Boží spravedlnost, která je skrze víru nebo skrze víru Ježíše Krista, je všem a všem, kteří věří. ³

Nemyslím si, že Haldane zcela odmítá dočasný smysl. Můžete svobodně interpretovat verš oběma způsoby, jak Duch vede.

_{¹ John Calvin, Listy Římanů a Tesaloničanů , 1539, trans.Ross Mackenzie v roce 1884, (Grand Rapids: Eerdmans), s. 28.}

_{² Charles Hodge, komentář k listu k Romans , 1886, (Ann Arbor: Cushing-Malloy, 1953), s. 32.}

_{³ Robt. Haldane, Expozice listu Římanům , 1874, (Edinburgh: Banner of Truth, 1958), s. 49.}

Pro mě je List Římanům žádostí o zaměstnání, i když nevyžádanou. První kapitolu strávil Paul tím, že získal důvěru Římanů a ujistil je, že zapadne do jejich skupiny. Paul začíná zdlouhavým úvodním proslovem, který bezpochyby má za cíl zapůsobit na římské křesťany, že byl zároveň upřímný a nenáročný a že jeho učení o Ježíši Kristu bylo v souladu s jejich vlastním. Paul doufá, že v Římě bude kázat na chvíli (1:15), a potřebuje jejich přijetí. 15. kapitola Římanům je ujištěním, že zastávka bude krátká a že nemá v úmyslu šlápnout na prsty, než se vydá do Španělska. V tomto ohledu:

Římanům 15:14: A já sám jsem také přesvědčen o vás, bratří moji, že i vy jste plní dobroty, plní veškeré znalosti, schopné se také navzájem napomínat.

V této souvislosti by to, co následuje, nemělo být vykládáno tak, že Paul psal Římanům něco, co neudělali už vím. Ačkoli se nikdy nesetkal s římskými křesťany, věděl, že už věří v Ježíše a věří evangeliu. Chtěl jim ukázat, že je na stejné stránce.

Ve 16. verši Pavel říká, že se nestydí za ohlašování evangelia, o kterém říká, že Římané jsou mocí Boží k záchraně každého kdo věří: nejprve Žid, a poté Řek (pohan). Verš 1:17 pak odráží Habakuk 2: 4 (a možná i Žalm 98), zakončený citací z Habakuk 2: 4, v Římanům 1: 17b:

Římanům 1: 17b: jak se píše, Spravedlivý bude žít vírou.

Matthew Poole říká, že tento apoštol zřejmě potěší opakování jako „od víry k víře“ a je v nich elegance. Říká, že slova jsou různě interpretována a uvádí dva příklady:

• od víry Starého zákona k víře nového
• od menší víry k větší; nevšímat si dvou vír, ale jedné a téže víry, která roste k dokonalosti.

Kvůli extrapolaci z Pooleova komentáře někteří teologové pouze spekulují o smyslu této fráze a snaží se v ní najít něco, co vyhovuje jejich vlastní teologii.

Steve Moyise ve věci „Citáty“, publikované v Jak je napsáno , strana 21, uvádí, že je extrémně nepravděpodobné že Pavel nejprve formuloval své evangelium jako zjevení Boží „spravedlnosti“ „nebo“ z „víry a až později zjistil, že Hab 2: 4 je jediným textem v celém Písmu, který takové spojení vytvořil. Je mnohem pravděpodobnější, že Paul začal s textem Habakuku a podle toho formuloval svoji nauku.

V tomto případě můžeme říci, že do značné míry není Pavlova zpráva definována Habakukovou zprávou, ale Habakukovými slovy, která Paul parafrázuje, ale může se změnit jen tolik . A protože Paul nevycházel ze zamýšleného tvrzení, že našel podporu Habakuka, ale vycházel z Habakuku, neměli bychom příliš číst o tom, jak používal slova, ale měli bychom se soustředit na širší poselství.

Moyise ( ibid , strana 18) říká, že jelikož se Paul představuje v římské církvi, cituje text, o kterém ví (nebo si myslí, že ho zná), bude společnou řečí, a tímto způsobem získá jejich důvěru. Obratně změnil význam Habakukových slov a spojil svá vlastní slova s Habakukovými, aby vyvolal dojem, že Habakuk znamená to, co Pavel znamená.

Přesný význam „od víry k víře“, jak to zamýšlel Pavel, je nejasný a možná právě tak to Pavel chtěl opustit. Pokud má Matthew Poole pravdu, když říká, že Paul měl radost z opakování, jako je toto, pak Paul používal tento konkrétní konstrukt, protože ho to potěšilo. Obecněji řečeno, chtěl mluvit o víře a chtěl ukázat, že jeho učení je v Písmu dobře zakotveno, a to citováním úryvku, který by rezonoval u Římanů.

Domnívám se, že výraz „od víry k víře“ může být přechodný v úplně jiném smyslu. Můžu nejprve zmínit Římanům 3: 21,22, kde Pavel hovoří o Boží spravedlnosti zjevené [v evangeliu], která je „dána skrze víru v Ježíše Krista všem věřícím“ [NIV] s poznámkami pod čarou naznačující alternativu: “ skrze věrnost Ježíše “.Zde nás bohužel náš anglický slovník zklamal – víra = řecká pistis; věřte = řecké pisteuo, jejichž zakončení je rozdílem mezi podstatným jménem a slovesem. NIV tedy říká, že Pavel říkal „skrze víru (člověka) ve víru (v Ježíše) všem, kdo mají víru (v Ježíše)“ – myslím, že ne! – alternativa je jasně lepší – „skrze věrnost Ježíše všem kteří jsou věrní (Ježíši) „. Myslím, že zde je přechod – naše věrnost je odpovědí na Jeho.

Poté, co jsem učinil první“ víru „v Římě 1:17, že Ježíš, je třeba se zabývat otázkou: „v jakém smyslu je Ježíš (a máme být) věrní?“ V 1:17 se „od víry k víře“ odkazuje na Boží spravedlnost zjevenou v evangeliu. NT Wright naznačuje, že Boží spravedlnost je Jeho neochvějný závazek dodržovat svou smlouvu se svým lidem a skutečně se svým stvořením (ctít Jeho slovo). Takže v Rom. 1:17 evangelium odhaluje Boží spravedlnost v tom, že se konečně pohne k tomu, aby smlouva fungovala – nejen z jeho strany [což vždy udělala], ale také z lidstva tím, že pro nás udělá to, co bychom nemohli udělat my sami – dodržujeme smlouvu – což je to, co věrný Ježíš učinil. My z naší strany se můžeme této věrnosti smlouvy Ježíše účastnit tím, že mu budeme věrní – deklarujeme svou věrnost Jemu jako králi [Mesiáš (hebrejsky) = Kristus (řecky ) = Bůh je pomazaný král] a tedy náš zástupce [a náhradník].

Komentáře

• Tato odpověď má problémy s anglickým složením. Je to nestrukturované a těžko sledovatelné. Zkuste to přepsat do tří nebo možná čtyř samostatných krátkých odstavců, každý s úvodní větou a dvěma nebo třemi podpůrnými větami, které vyjadřují jednu myšlenku na odstavec. Odstavce by měly mít logickou posloupnost vedoucí k závěrečnému souhrnnému odstavci, který jasně odpovídá na otázku OP ‚ s. Není mi jasné, v jakém smyslu používáte slovo “ přechodné „. Přechod od čeho k čemu?
• Děkujeme vám za užitečné komentáře. Vytvořil jsem druhý odstavec, abych odlišil problém přechodu od vysvětlení “ věrnosti “ a poté restrukturalizoval druhý odstavec tak, aby byl lepší Pěst tohoto vysvětlení.

Aaron Nutt:

Já nejsem jistě, co máte na mysli – přesně – „přechodným časovým významem“. Věřím, že není pochyb o tom, že je zprostředkován přechod nějakého druhu. Formulace „od-do“ jakékoli sady podstatných jmen nutně znamená přechod.

Ale když jsem četl Římanům 1:17, okamžitě mě napadne Žalm 84: 7; 2. Korinťanům 3: 16–18; a 2. Korinťanům 2:16. Myšlenka rostoucí míry je nejzřejmějším významem v každém Případ. Zdá se, že ve všech těchto pasážích Písmo hovoří o růstu a pohybu, jehož výsledkem je stále více víry [s doprovodným zkušenostním vědomím („zjevením“) spravedlnosti, která je výsledkem této rostoucí víry] a stále více síly, slávy, duchovní smrti a duchovního života.

V širším kontextu Římanů (myšlení na Abrahama jako na otce věřících) , rostoucí víra je druh víry, kterou má Paul na mysli. V Římanům 4:21 a 22 Pavel píše, že Abraham „nezakolísal nevěrou, ale posílil vírou“. „Proto“, prohlašuje Pavel, „víra mu byla připsána jako spravedlnost.“

Stručně řečeno, přechodný přechod „od víry k víře“ se zdá být projevem rostoucí víry a rostoucí zkušenosti s Bohem „je spravedlnost.

Víra má časovou stránku:

Nyní je víra podstatou věcí, v které doufáme, důkazem toho, co se nevidí. (Hebrejcům 11: 1 NKJV)

Víra je důkazem věcí, které se nevidí. Jakmile je věc, v kterou doufáme, realizována, je realitou a již víru nevyžaduje.

Zvažte příklad Abrama:

Nyní PÁN řekl Abramovi: „Vypadni ze své země, ze své rodiny a z domu svého otce, do země, kterou ti ukážu … (Genesis 12: 1 NKJV)

Abram zemi dosud neviděl, přesto měl víru a opustil Haran. Když PÁN ukázal mu zemi, kterou Abram už ne potřeboval víru. Než viděl Abram zemi, mohl se spoléhat jen na svou naději; nakonec mohl použít mapu.

Existovaly další věci, které PÁN řekl Abramovi:

Udělám z tebe velký národ; Požehnám ti a učiním tvé jméno velkým; a budeš požehnáním. Požehnám těm, kteří vám žehnou, a budu proklínat toho, kdo zlořečí vám; a ve vás budou požehnány všechny rodiny země. “ (Genesis 12: 2–3 NKJV)

V těch Abram stále doufal. Boží práce byla a je progresivní.Jakmile je jedna část splněna a viděna nebo prožívána, realita nahrazuje víru v tuto část.

PÁN působil v Abramově životě a Bůh byl zjeven z víry na víru.

Římanům 1:17 (NA28) δικαιοσύνη γὰρ θεοῦ ἐν αὐτῷ ἀποκαλύπτεται ἐκ πίστεως εἰς πίστιν καθὼς γέγραπται ὁ δὲ δίκαιος ἐκ πίστεως ζήσεται.

(Můj překlad) Neboť v něm se zjevuje Boží spravedlnost vírou k víře, přesně jak je napsáno: Ale spravedlivý muž bude žít z víry.

Měli bychom dovolit sv. Pavlovi, aby vysvětlil svůj vlastní význam. Cituje pasáž, která přímo podporuje jeho tvrzení, že Boží spravedlnost je zjevena v evangeliu ἐκ πίστεως (vírou). Zdá se, že zde sv. Pavel cituje spíše z hebrejštiny než z řečtiny:

He citáty z Habakuku 2: 4:

(WLC) הנה עפלה לא־ישרה נפשו בו וצדיק באמונתו יחיה׃

(Můj překlad) Hle pyšný muž : jeho duše v něm není správná: ale spravedlivý muž bude žít podle své víry.

(„Jeho“ v „jeho víře“ je podle mého odhadu spíše hebraismus / zvláštnost hebrejštiny než skutečný rozdíl v citaci a je pouze nástrojem pro zdůraznění kontrastu zlých a spravedlivých v hebrejsky.)

Tady v hebrejštině je význam jasný: spravedlivý člověk bude žít podle víry, ve víře a ve své víře, což povede k upřímnosti duše, na rozdíl od profesionála ud a nevěřící.

V jiné pasáži Nového zákona však autor Hebrejců cituje tradici LXX pro tuto pasáž.

Hebrejsky 1: 36-38 (ASV) Protože potřebujete vůli trpělivosti, Bože, můžete obdržet zaslíbení. Ještě chvíli a ten, kdo přijde, přijde a nebude se zdržovat. Ale můj spravedlivý bude žít z víry: A pokud se zmenší zpět , moje duše v něm nemá žádné potěšení. ”

Tučné části jsou pouze rysy LXX tradice. (Kromě toho autor Hebrejců volně zaměňuje klauze soustředěné kolem středníku, aby lépe plynul pro jeho argument.)

Takže nyní máme dvě pasáže citující tento verš a „vírou“, jehož význam je tedy jasné: žít vírou je na rozdíl od zmenšování zpět, na rozdíl od pyšnosti, na rozdíl od toho, že nyní máme vzpřímený stav duše. Znamená to žít podle víry: být „činiteli slova, a ne pouze posluchači“ (Jak 1:22).

Co tedy znamená Boží spravedlnost zjevená „vírou“? Toto spravedlivé žití, které odráží Boží spravedlnost, zjevuje Boží spravedlnost světu. A to vede k víře („k víře“) v ostatní a ve zvyšování počtu těch, kteří ji již mají.

Komentáře

• Zdá se mi, že ‚ to v historii nenajdu, ale na jednom místě Věřím, že jsem nastolil otázku, zda fráze “ bude žít “ znamená “ oživil “ nebo “ dirigovat ‚ záležitosti “ a odpověď se vrátila, že to znamená, že “ bude oživen „. Můžete to prosím zkontrolovat, protože pokud opravím ‚ m, poskytne to jiný výklad, než jaký předkládáte. Aniž bych se díval, jsem si ‚ docela jistý, že Paul NEDoufal, že navrhne, že “ spravedlivé chování “ byl prostředkem buď života, nebo ospravedlnění. Pro Pavla je víra osamocená a ti, kdo jsou pokřtěni duchem do Krista, jsou v něm “ úplní “
• spravedliví chování by zde stejně tak ‚ nebylo prostředkem (nic víc než volba přijmout Ježíše je ‚ znamená ‚ spásy), ale definitivní pro pravou víru. Pavel odsuzuje tento pohled na spravedlnost člověka, KTERÝ JE ZPŮSOBEM jeho dobrých skutků.Tady by říkal že nemáte ‚ skutečně prostředky (víru), pokud nemáte ‚ t Spravujte se spravedlivě. “ a pokud se [spravedlivý žijící ve své víře] zmenší zpět, moje duše v něm nebude mít potěšení.

Od víry k víře jednoduše znamená od judaismu ke křesťanství; od zákona k milosti; od odsouzení ke spáse. Je to „duchovní cesta.

Apoštol byl používán Duchem svatým, aby sdílel, že Bůh ODHALUJE JEHO spravedlnost vůči nás (lidstvo) z jedné úrovně víry do DALŠÍ. JAK POKRAČUJEME chodit S Duchem Svatým, (KTERÝ JE Bůh), jsme v našem RŮSTU a v naší chůzi PŘIPOJENÍ K OBRAZU Krista. To hovoří o NEPŘETRŽITÁ procházka, i během našich pádů, KDYŽ JSEM SKUTEČNĚ předurčen Duchem svatým, abychom šli s Ním. Pokud jsme součástí vyvolených zmíněných v Efezanům 1: 5–14, pak NÁŠ PROCHÁZEK prožívá RŮST od JEDNÉ úrovně víry po DALŠÍ … (v Ježíši „Jméno, Amen) …

Pavel uzavírá verš citací Habakuka 2 : 4 LXX. Jinými slovy, Paul říká: “ Říkám jen to, co řekl Habakkuk 2: 4 LXX „:

[Řím 1:17 NKJV] (17) Neboť v něm se zjevuje Boží spravedlnost od víry k víře; jak je psáno, “ Spravedlivý bude žít z víry. “

Považuji za rozumné, že pokud někdo pochopí Habakuk 2: 4 LXX jako Pavel, pochopí, co Pavel zamýšlel v Římanům 1: 17a. Za tímto účelem jsem pokračují v porozumění tomu pomocí vědců na fóru o biblickém řečtině. Důrazně žádám všechny, kdo se o tuto pasáž zajímají, aby si přečetli diskusi tam.

Ukazuje se, že při přenosu tohoto textu existují velké obavy. Bylo to dokonce i v nejstarších verzích Habakuku?

A čí je to víra? Plechovka červů.

Na výše uvedeném fóru hledám porozumění předložce “ ek “ o kterém bych si myslel, že bude “ dia „. “ Z víry „? A pak “ eis “ – “ do víry „?

Pochopil jsem, že Paul říká, že ospravedlnění lze chápat tak, že pochází z víry v Boží sliby a vede k věrnosti (poslušnosti). A tento život věrnosti Bůh je Boží spravedlnost.“ Spravedliví jsou ti, kteří věří mým slibům, a tak žijí spravedlivě „.

Ježíš, Pavel, Jakub, Hebrejci atd. Vidí paradigma Habakuku jako víry, která vede k věrnosti. Není to jednorázová událost víry, ale celý život věrnosti:

[Heb 10:38 NKJV] (38) Spravedlivý nyní bude žít z víry ; Pokud se však někdo stáhne, Moje duše z něj nemá potěšení. “

To je tedy Boží spravedlnost. Uskutečňování spravedlnosti je úplné bez dodržování Tóry. Toho se dosahuje až do konce stejným způsobem, jak to začíná:

NIV Galatians 3: 3 Jste tak pošetilí? Po začátku pomocí Ducha se nyní snažíte skončit prostřednictvím těla?

Nic nepřekoná čtení a porozumění původní řečtině koine.

δικαιοσυνη γαρ θεου εν αυτω αποκαλυπτεται εκ πιστεως εις p>

• kolektivní správnost boha je uzavřena / odhalena mimo víru do víry.

[δικαιοσυνη] je zajímavé slovo. Dělat dobře společně. Toto slovo a jeho různá skloňování, překládaná jako „spravedlnost“ nebo „spravedlnost“, používaná v křesťanských písmech, naznačují, že pojem „osobní spása“ je moderním evangelikálním vynálezem. Pokud ano, pro bible-fundamentalistu neexistuje nic jako „osobní spása“.

Odvození apokalypsy [αποκαλυψις] je také zajímavé. Jak by slovo z jeho složek znamenalo „zakrytím“, aby se stalo významem „odhalit“? Možná toto slovo původně znamenalo „vysílání“ nebo hromadné obsazení.

[εκ πιστεως εις πιστιν] z víry do víry. Potřebovala by tato fráze další „zjevení“? Od hranic k hranicím. Postupně od bílého pásu absolvent do žlutého pásu. Ze základní školy 1, do základní 2, do střední školy, do juniorské, do seniorské.

Nejsem moc křesťanský „teolog“, ale jazyk naznačuje

Kolektivní správnost boha je hromadně nabízena postupováním z úrovní víry do úrovní víry.

The Hebrejské slovo [אמונה] EMUNaH je z kořene slova [אמן] AMN, které implikuje dohodu. [אמונה] EMUNaH znamená důvěru a důvěru.

Pokud jde o Bibli, ať už jde o křesťanskou nebo židovskou část, neexistuje nic jako „osobní spása“. Obec vyžaduje spolupráci, aby dosáhla spásy a postupovala z úrovní na úroveň komunální důvěry a důvěry.

Neboť jeden je kolektivně napraven ne samotným úsilím, ale sladěním s komunální dohodou v důvěře důvěra.

Komentáře

• “ Neexistuje nic jako ‚ osobní záchrana ‚ pokud jde o Bibli …. “ To ‚ váš názor – dostatečně spravedlivý. Dostávám to, co se snažíte ‚ říci, ale existuje více než několik pasáží, které s vámi nesouhlasí: Skutky 22:16 Pavel smývá ‚ jeho ‚ hříchy; 1 Kor 3:15 Muž, který špatně staví, je ‚ uložen ‚, ale jen stěží; 1 Kor 5: 5 Vyhoďte jednotlivce, aby mohl být ‚ uložen ‚. Skutky 8: 26–40 Každý etiopský jednotlivec je zachráněn. Ano, komunální aspekt je primární, ale v NT určitě existuje individuální aspekt.
• @Blessed Geek απο je používaná pre pozice k označení počátečního bodu, a proto se často překládá “ z „. Podle komponent tedy αποκαλυψις doslovně znamená “ z [místa] krytu „, a proto skončíte s “ odhalit „.