Jak by měl být ἱλαστήριον (hilasterion) přeložen do Římanům 3:25?

„Propitiation“ je preferovanou volbou z těchto dvou, protože se týká jak kontextu, tak teologie aktu. Význam smíření je ve skutečnosti silnější, než jak se obvykle překládá jako „uklidňující“. Místo toho je to spíše v souladu s konkrétním cílem přímého hněvu dotyčného božstva (v řecké mysli) za přestupky. V tomto případě to byl Ježíš – byl předmětem Božího hněvu. Výsledkem toho, jak předpokládal tento hněv, bylo vykoupení hříchů.

ἱλαστήριον se v LXX objevuje jako slovo pro milostné křeslo, což také ovlivnilo Tyndaleovo chápání tohoto pojmu. Vzhledem k husté obětavosti, není těžké pochopit, proč byl učiněn takový závěr, který byl vlastně německým přepisem slova. Současné řecké chápání ἱλαστήριον však takové porozumění nutně neumožňuje. Týká se to konkrétně cyklu hněvu a uklidňování mezi božstvy a lidmi.

Upravit:

Myslím, že jsem toho názoru, že ačkoli usmíření a usmíření nejsou protikladné, jsou jsou různé strany mince.

Specifický kontext:

Chápu, že expirace je výsledkem a nikoli prostředkem toho, co popisuje Římanům 3:25. Věřím, že kontext to podporuje, protože Paul popisuje prostředky, kterými bylo dosaženo toho, co je chápáno jako „odčinění“. Podrobný popis prolévání krve jako prostředku se také hodí k pochopení „usmíření“. To by bylo nejpřirozenější čtení pro oba Židy i pohany (kteří by jen málo rozuměli „milostivému sídlu“). Fyzický předmět „slitovnice“ navíc nebyl předmětem oběti, ale setkání. Bylo to místo, kde se YHWH zjevil veleknězi. Podrobný obraz krve by nedával smysl, kdyby se k tomu Pavel (který by velmi rozuměl levitskému zákonu) stavěl jako k zamýšlenému významu.

Široký kontext:

Římanům se věnuje harmonizace vztahů v římské církvi – konkrétně validace židovských i pohanských věřících jako součásti stejného, většího orgánu. Hodně z validace pohanů (k Židům) se systematicky dosahuje prokázáním nedostatečnosti prací Mojžíšova zákona pro věčnou spásu. K tomuto výsledku však stačila práce, kterou na kříži vykonal Ježíš.

Nepovažuji „milosrdenství“ za uspokojivé a přirozené čtení tohoto slovesa vzhledem k rozhodně smíšenému publiku a kontextu prolévání krve. „Propitiation“ jako předmět božského hněvu by byl koncept, který by byl přístupnější pro obě skupiny a také uspokojoval obraz krve.

ἱλαστήριον neznamená doslovně „milosrdenství“. Překladatelé LXX přijali toto slovo z řečtiny (protože to bylo cílem LXX) jako prostředek k popisu milosrdenství.To by sice mělo mít určitou váhu, ale vzhledem k výše uvedeným informacím to není rozhodující faktor. ἱλαστήριον doslovně znamená „smír“, což byl koncept, který je již k dispozici v řecké mysli.

Komentáře

• Vysvětlete, proč propitiation “ řeší kontext i teologii aktu. Co konkrétně v souvislosti s úryvkem ukazuje na tuto definici nad ostatními? Velmi se zajímám o to, co nazýváte “ cyklem hněvu a uklidňování, “ upřesněte kontext a jak to ukazuje k tomuto pohledu na Boží ‚ změněné myšlení (uklidnění) kvůli Kristově ‚ smrti (smíření) versus hřích a smrt byla zrušena Kristem ‚ s obětní smrtí (odčinění). Je možné, že oba jsou vhodné, ale jsem zvědavý, proč jste zvolili smír nad promlčením.
• I ‚ se nesnažím argumentovat, jsem skutečně zmatený o této pasáži, protože mě vždy učili smírčí řízení, ale nedávno jsem vyslechl dobrý argument pro ospravedlnění (způsobem, který je v protikladu k smírčímu soudu).
• Myslím, že zastávám názor, že ačkoli smírčí řízení a smírčí řízení nejsou protikladné, jsou to různé strany mince.
• Propitiation a expiation mají různé předměty, i když se jedná o stejný čin. Bůh je smířen, zatímco hřích je osvobozen. To znamená, že smíření znamená, že Bůh je uklidněn a jeho hněv je odvrácen; vykoupení znamená, že hřích a vina jsou odstraněny, zakryty nebo odčiněny. Oba tedy jdou ruku v ruce – když je Boží ‚ s hněv odvrácen, zakrývá náš hřích; když zakrývá náš hřích, jeho hněv je odvrácen. Přesněji řečeno, když je Bůh ‚ s hněv odkloněn od nás k Ježíši, jeho krev pokrývá náš hřích; tento čin nás zase smíří s Bohem.
• @swasheck Gratulujeme k 9 hlasům za vaši odpověď. Můžete prosím uvést lexikon, který říká, že ἱλαστήριον znamená, že Ježíš byl “ Božím objektem ‚ s hněvem „? Pokud vím, vaše úvahy o tom, o čem jste, neposkytují žádné důkazy o vaší definici. Žádný. A žádné rozumné zdůvodnění. Prostě blázen. -1

Navrhuji, aby smír , expirace a milosrdenství jsou všechny schůdné možnosti. Moje úvahy vycházejí z teologických a lingvistických poznatků.

Přihlašuji se k lingvistické teorii znaků a významu. Slova jsou považována za znamení a jejich význam je odvozen (označen) skutečnými slovními entitami, na které ukazují. Když například komunikujeme pomocí slova „auto“, komunikace funguje, protože všichni účastníci měli zkušenosti s „automobily“, a proto mohou dešifrovat význam slova. Jedna zajímavá věc na tomto schématu je, že jména jsou vybírána na základě jednoho singulárního aspektu objektu, který představují. „Kočárek“ poukazuje na skutečnost, že člověk může jít na procházku s dítětem. Slovo (znak) „dětský kočárek“ odkazuje na stejný objekt reálného světa (označující), ale místo použití jeho funkce pro slovo (znak) používá popis objektu – kočárek pro kojence. Neznamená to, že člověk může jít na procházku, ale toto použití dětského kočárku je možné a pravděpodobně předpokládané. Další běžnou metodou pro vytváření slov je použití metafory. Počítačová „myš“ vypadá jako hlodavec. „Nohy“ stolu mají podobnou funkci jako u zvířat. Bod, který se snažím učinit, je dvojí: 1.) slova ukazují na a jsou označena entitami reálného světa a 2.) tyto entity mají více charakteristik, použití a funkcí, než by název naznačoval v přísně doslovném výkladu slova Třetí věc o slovech, která bych rád zmínil, je, že ve většině případů mají teoretickou schopnost odkazovat (označovat) různé entity reálného světa (například „myš“). Aby bylo možné určit, na jakou entitu skutečného světa slovo odkazuje, je třeba použít okolní kontext jeho použití a mnohokrát to nestačí k jedinečné identifikaci věcí.

Nyní slovo ἱλαστήριον (hilasterion) v jeho doslovný význam se týká milosrdenství (kapporet), které pokrývalo archu smlouvy (2Mo 25: 17n.). Dává smysl, že překlad v Heb 9: 5 se drží formální konvence pojmenování milosrdenství, protože účel úryvku je popis archy a cheribum atd. v jejich původním nastavení. V Římanům 3:25 je však jiná situace. Popisuje teologický aspekt toho, čeho dosáhla Ježíšova smrt na kříži.Teologická realita toho, čeho dosáhla Ježíšova smrt (a vzkříšení), souvisí, ale v mnoha ohledech se od původních starozákonních obrazů také liší. Mějte na paměti, že dokonce i ve starém zákoně mělo „milosrdenství“ ve skutečném světě specifické funkce a využití. To vše lze označit použitím výrazu „milosrdenství“. Použití slova ἱλαστήριον v Římanech je založeno na realitách starého zákona, ale není s nimi totožné. Na jedné úrovni je „milosrdenství“ metaforou vysvětlující, čeho Ježíš dosáhl. Změnily se také teologické reality toho, co se stalo. To je místo, kde by konkrétní teologický výhled ovlivnil exegezi a dokonce i překlad. Podle mého názoru byl kult SZ obrazem toho, co mělo přijít. Jedna věc, která věci komplikuje, se vyjasní, když vezmeme v úvahu role a funkce. V původním kontextu bylo „milosrdenské sídlo“ místem umístěným ve svatyni svatých. Na tomto místě kněz pokropil krev beránka. V původním kultovním zpracování jsou minimálně tři samostatné věci. Chápu, že Ježíš spojuje tyto role a funkce do jedné osoby, do sebe. On (kříž) je místem, kde k tomu všemu dochází, je veleknězem a je také beránkem dodávajícím krev. Jen na základě toho bych si myslel, že držet se „Mercy Seat“ by bylo trochu omezující.

Slovník.com definuje propitation jako „ dělat příznivě nakloněný; uklidnit; smířit. „Definuje expirace jako„ odčinit; napravit nebo napravit „. Podle mého chápání se obě tyto věci staly na kříži. V závislosti na vaší perspektivě lze jednu nebo druhou zdůraznit. Bůh otec byl uklidněn, protože naše hříchy byly odčiněny. Tím se dostávám zpět k mému dřívějšímu bodu o slovech poukazujících na skutečné slovní věci, které mají složitou povahu. V tomto případě je entitou skutečného světa smrt (a vzkříšení) Ježíše na kříži, a zejména to, co skrze něj dělal Bůh. Zdálo by se, že žádné ze slov není schopné obsáhnout celou realitu. Jako překladatel by člověk musel zvolit slovo, které nejlépe zdůrazňuje bod, o kterém si myslí, že je přednesen. Propitiation a expiation by byly životaschopnou volbou. Pokud někdo považuje čtenáře za dostatečně bystré, aby pochopili hloubku a šíři teologických realit, mohli by použít slovo „milosrdenství“ nebo možná „oběť smíření“.

Nejsem dost jazykovým expertem nebo exegetem, abych se dostal do podrobností o řeckém použití atd. Vycházím z lingvistického, hermeneutického a systematického hlediska.

hth

Komentáře

• Opravdu jsem ocenil vaši odpověď, Andy. Považuji za zajímavé, že považujete promčení a expirace za doplňkové perspektivy a obě životaschopné možnosti překladu pro ἱλαστήριον (hilasterion). Nedávno mi někdo řekl, že si myslí, že tyto názory jsou protikladné. Předpokládám, že by zde mohlo být lepší zpracování: christianity.stackexchange.com/questions/7151/…
• @Dan, Wikipedia má sekci o Propitiation and Expiation . Druhý odstavec dobře shrnuje, jak vidím, jak tito dva pracují společně, zejména poslední dvě věty: … Kristova ‚ smrt tedy byla jak vypovězením, tak smířením. Vyloučením (odstraněním problému) hříchu byl Bůh pro nás přínosný (příznivý). …
• Jak jsem četl dále, uvědomil jsem si, že moje odpověď je založena na konkrétním teologickém pohledu na odčinění a soteriologie obecně. Překlad tohoto verše závisí do určité míry na vašem teologickém pohledu. A na to prostý text nemůže odpovědět. V tomto případě nás gramatika a sémantika mohou přivést pouze tak daleko, že poskytneme životaschopné možnosti. Poté musí o těchto nuancích rozhodnout teologie. Podle mých zkušeností to není při překladech neobvyklé.
• Toto je velmi pravdivé tvrzení. V procesu interpretace textu existují určité patové situace, které vyžadují teologické rozhodnutí. Jsou však poměrně vzácné.
• @swasheck děláte hodně překladů? Nedělám ‚ hodně, ale spravil jsem slušné množství. Nemohu ‚ říci, že výskyty teologie poskytující vodítko k překladu jsou na denním pořádku, ale myslím si, že je to více než neobvyklé. V teologických kruzích jsem ‚ často slyšel frázi, že překlad je místo, kde začíná teologie . Myslí tím, že neexistuje nic jako neutrální překlad, protože teologická rozhodnutí jsou nezbytnou součástí práce překladu.

Abychom pochopili, co je smír, je užitečné pochopit, co to není.Toto je pro lidi často překvapením, ale NZ nikdy nemluví o Ježíšově „smrti jako o„ smíření “. Je tomu tak proto, že„ smíření “je výrazem lítosti a výzvou k odpuštění ze strany perp nebo jeho jménem kdo zhřešil). Ježíš nečinil smíření.

Naproti tomu pro Pavla, přinejmenším v kontextu Římanům 3, je soudcem vydán smír pro uklidnění lidu. Že je to Bůh a ne Ježíš toho, kdo se smířil, lze vidět v kontextu (můj překlad):

Řím 3:25 – 26 Bůh ustanovil Ježíše jako smíření prostřednictvím o dobré víře, kterou vyjádřil prolitím Ježíšovy „krve“, veřejně prokazující Boží spravedlnost ve věci odpuštění hříchů, které se v minulosti uskutečnily skrze milosrdné dispozice Boha; Abych prohlásil, říkám, v současné Boží spravedlnosti, aby mohl být ospravedlněn, a ospravedlněním toho, kdo věří v Ježíše.

To je stále trochu husté, tak mi dovolte vysvětlit, o co jde …

Nejprve musíme ocenit skutečnost, že Bůh jako soudce celé země má Povinnost vůči obyvatelstvu pomstít škodu způsobenou:

Řím 12:19 Drazí milovaní, nesmíte se pomstít, ale raději se nechte to na Bohu: protože je napsáno: „Pomsta je moje zodpovědnost, kterou budu vykonávat,“ říká Pán.

Takže na osobní úrovni Bůh může zcela odpustit hříchy každému, kdo ublížil samotnému Bohu, ale jako soudce nesmí být odpuštěn tím, že by se nepomstil těm, kteří ublížili druhým. A přesto to udělal. Když Židé přišli k Bohu v lítosti a usilovali o jeho odpuštění, svobodně jim odpustil kvůli své milosrdné dispozici. Bylo tedy nutné uklidnit ty, kteří dali místo hněvu v důvěře, že se jim Bůh jednoho dne pomstí, a přesto se Bůh rozhodl odpustit jim.

Právě proto musel Bůh prokázat dobrou víru tím, že byli mezi těmi, kteří trpěli špatně, a přesto odpustili a nedostali pomstu. Udělal to tím, že postavil Ježíše před obyvatelstvo a trpěl v rukou lidí, které mu později odpustí a nikdy se nepomstí.

Tímto způsobem je očištěna od výčitek za svobodné odpuštění hříchů v minulosti a také za odpuštění hříchů těm, kteří věří v Krista v přítomnost i budoucnost. Není to Ježíš, kdo snímá hřích ale bože. Bůh svobodně odpouští na základě víry, nikoli oběti. Smrt Ježíše měla za to Boha ospravedlnit.

Může vám být nepříjemné si myslet, že Bůh dal obyvatelstvu smír, aby je uklidnil a očistil se, ale to je přesně to, co Pavel říká. Prosím, přečtěte si to pomalu znovu a budete muset souhlasit.

John zde odkazuje na totéž:

1Jn_1: 9 Vyznáváme-li své hříchy, je věrný a spravedlivý odpustit nám naše hříchy a očistit nás od veškeré nespravedlnosti.

Je to smír, který ho činí věrným a oprávněným.

1 Jan může nebo nemusí používat tento výraz ve stejném Cestou.

Dobrým příkladem tohoto použití ἱλαστήριον jsou 4 Makabejské 17, kde demonstrace, udatná smrt matky a jejích sedmi dětí zachránila Židy před Antiochem, který viděl jejich odvahu a čestnost a obrátil se od Židů ke svým dalším nepřátelům. Zde je hlavní pasáž:

4Ma 17:20 Tito tedy, když byli posvěceni skrze Boha, mají byl poctěn nejen touto ctí, ale také tím, že nepřítel nepřemohl náš národ; 4Ma 17:21 a že tyran byl potrestán a jejich země očištěna. 4Ma 17:22 Nebo se stali obětmi hříchu národa; a Božská prozřetelnost zachránila Izrael, dříve postižený, krví těch zbožných, a smírčí smrt . 4Ma 17:23 Tyran Antiochus, který hleděl na svou mužnou ctnost a na svou vytrvalost v mučení, vyhlásil tuto vytrvalost jako příklad svým vojákům. 4Ma 17:24 A ukázali se mu jako vznešení a odvážní pro pozemní bitvy a obléhání; a dobyl města všech svých nepřátel a zaútočil na ně.

Dozvěděl jsem se to z četby Charlese Finneyho „Systematická teologie v jeho kapitole„ Usmíření “. Jeho psaní je bohužel trochu archaické a jeho čtení je trochu problematické, ale kapitola není příliš dlouhá a stojí za to. Také se mylně odkazuje na „Usmíření Krista“, které, jak jsem již zdůraznil, není biblickým výrazem. Je to Boží smír v jeho (Ježíšově) krvi.

Obecná teorie k (opět s mylným slovem „odčinění“) jako „ vládní teorie smíření „. Můj názor není totožný ani s Finneyho, ani s Grotiusem, ale zárodek jejich porozumění a mého spolu souvisí.

Komentáře

• +1 ode mě. Opravdu by mě zajímalo, jak to škádlit a vrátit se k Anselmu (nežádám vás, abyste to udělali, jen řečnický komentář).
• Díky, Dane. Který Anselm? Máte odkaz, proč by mohl být relevantní? Neviděl jsem ‚ nic, co na mě vyskočilo, a zjevně existuje několik Anselmů.
• St. Anselm z Canterbury vyvinul a popularizoval teorii spokojenosti smíření v 11. století. Prior k tomu jiné modely byly více populární / převládající (např. Teorie výkupného, Christus Victor atd.). Tato teorie se stala dominantním pohledem v západním křesťanství (a stala se dogmatizována mnoha protestanty).
• Někteří by dokonce mohli namítnout, že vynalezl jeho moderní výraz, i když ho další rozvíjeli.
• @Dan Podle mého názoru má teorie spokojenosti tuto logiku: “ Znásilnil jsi moji dceru. Co kdybyste zabili mého syna a my ‚ tomu budeme říkat dokonce? “ Neexistuje žádný důvod domnívat se, že by Bůh byl “ spokojen “ sledováním zabití svého syna, aby “ uklidnil “ ho!

Kaphoret znamená očistu. To bylo používáno k pojmenování krytu archy, která spolu s dvěma cherubiny na jejích koncích tvořila místo Boha na Yom Kippur, když odpustil hříchy Izraele. Vidíme, jak vznikl výraz očistění používaný Hebrejci, stejně jako výraz „milosrdenství“ používaný Lutherem a Tyndaleem z německého gnadenstuhl.

Hilasterion, smír, byl použit v LXX navazující na tradici překladatelů používat slova, která nejlépe vyjadřují význam slov, protože přímý ekvivalent kaporeth, věc očištění nebo milosrdenství, popis předmětu, jak jej používá Bůh, by jej nepřenesl teologický význam pro ty, kdo neznají rituály Yom Kippura.

Kdybych ukradl bonbón a byl poslán do vězení, zmírnilo by to majitele obchodu, uklidnilo by to jeho smysl pro pořádek, což znamená vláda zákona je obnovena důvěra, společnost může fungovat jako dříve, majitel obchodu může zvednout okenice a věřit, že může podnikat.

Pokud jsem nucen zaplatit navíc náklady na cukrovinky jít do vězení, moje trestní akce je odčiněna, odstraněna, je to, jako by se to nikdy nestalo. Znovu, silněji V době, kdy byl řád obnoven.

Zdá se, že krev oběti má smírnou funkci: zobrazuje smrt provinilce. Zákon a Bůh byly uklidněny.

Komentáře

• Howdy, Seeker. Mohu se zeptat, jaké důkazy můžete poskytnout, že “ Kaphoret znamená očistit „? Který lexikon jste konzultovali? Zdá se, že jde o tvrzení bez důkazů.