Jazyk franků vs. později francouzština

Nejsem ani historik, ani lingvista … takže nemám autoritu předmět, mám jen školní vzpomínky …. ale můj první dojem je, že si myslíte, že Frankové byli předky francouzského lidu a francouzského jazyka.

No, je toho víc !

Frankové byli kmen, který okupoval regiony severní Evropy (regiony nyní v Německu, Nizozemsku …). V jednom okamžiku v historii napadli Frankové severní část Galie a poté dobyli celá Galie a Galie měla franské krále (Clovis byl první v 6. století), ale franský jazyk (němčina) nikdy mezi masy nikdy nepřijal.

Obyvatelé Galie v té době mluvili směs galštiny (keltský jazyk) a latiny (Galie se stala součástí Římské říše, kolem roku 200 př. n. l.).

Co čtete správně: Frankové byli germánsky mluvící národ, ale Frankové nejsou předky Francouzů, nemluvit jejich jazykem! Franský jazyk – němčina – dal němčinu a nizozemštinu. Jméno Francie bylo přijato, protože existovali franští králové, ale Frankové nedali Francii jejich jazyk.

Moje generace (před více než půl stoletím …) se ve škole dozvěděla o „nos ancêtres les Gaulois „( Galové, naši předkové … ) nikdy„ nos ancêtres les Francs “! Frankové byli nezbední útočníci.

Je zřejmé, že dnes je Francie tavícím kotlem a francouzský jazyk směsicí mnoha jazyků … ale základem je latina s pravděpodobně stopami galštiny, stopy franštiny / Němčina, velké části angličtiny ….

Upravit:

Trouvé dans Histoire d „une langue: le français de Marcel Cohen (1973)

V stará francouzština obsahovalo přes 400 slov o původu franského Gemana, ale většina z nich nepřežila.

a:

Les mots d „origine germanique ou au moins influencés dans leur forme par le germanique désignent naturellement des institutions ou des objets de même originine ou ayant une important plus grande dans les milieux germaniques . Citons entre autres marche et le dérivé markýz , baron , chambellan , guerre , trêve , fourreau , heaume , remplacé plus tard par casque , emprunté à l „espagnol, fauteuil , guetter , saisir , garant , épervier , aussi des temes ruraux: blé (peut-être mélangé avec une racine celtique), jardin (allemand Garten ) et des adjectifs de couleur et autres: bleu , brun , výprodej . Des Gallo-Romains ont pris des noms germaniques d „où l“ abondance maintenant de prénoms comme Louis (allemand Ludwig ) et familles comme Garnier (allemand: Werner )

Slova německého původu nebo přinejmenším ovlivněná němčinou označují instituce nebo předměty, které jsou v německých obydlených oblastech důležitější. Někteří přijatí Gallo-Římané převzali křestní jména z němčiny ( Louis z německý Ludwig ) nebo druhá jména ( Garnier z německého Werner )

Komentáře

• Vlastně blíže k evoluční latině (většinou) + keltskému lexikonu (nedostatek) + germánskému lexikonu (dokonce slabšímu) + germánskému fonologii (do značné míry). ‚ je to opačně: anglický lexikon má velké kusy francouzštiny.
• @Laure, 1 / Mohl by vás zajímat tento příspěvek na El & U . 2 / Všimněte si také, že v době franských invazí se v Galii už nemluvilo. Zdroj “ Honni soit qui mal y pense “ s. 43. “ aux environs du Ve si è cle apr è s JC, na odhadu que que le gaulois n ‚ é tait plus parl é en Gaule „. +1 pro dobrou odpověď.
• Ve skutečnosti zbývá jen několik desítek franských slov ve francouzštině a ještě méně galských. A ne tolik anglických slov, protože tento trend je poměrně nedávný a ovlivňuje hlavně slova související s technologií a marketingem.
• Galie se stala součástí Římské říše, kolem roku 200 př. Nl – > Pochybuji o tomto datu. Caesar se proslavil dobytím o jeden a půl století později … en.wikipedia.org/wiki/Gallic_Wars

Zjednodušeně řečeno, francouzština je Němci nesprávně vyslovovaná v latině. Frankové dali francouzštině své jméno, ale pouze malá část jeho slovníku celkově: francouzština není odvozena z franštiny .

Území, kterým je nyní Francie, bylo dříve galské mluvení. Po římských výbojích se pomalu stala dominantním jazykem vulgární latina . Pouze malá část populace přešla z (předchůdce) němčiny na (předchůdce) francouzštiny. Došlo k zásadnímu posunu, nikoli od němčiny k francouzštině, ale od galštiny k (proto-) francouzštině, zhruba od 1. století př. N. L. Do 5. století n. L.

Latina byla obchodním jazykem ( nahradila řečtinu na západě Středomoří), němčina byla pouze jazykem armády a vládců. Latina měla navíc zavedenou tradici psaní, a tak byla po dlouhou dobu jazykem právních dokumentů (ve Francii do 1539 ). Myslím, že to jsou hlavní důvody, proč se latině podařilo nahradit keltské jazyky v mnohem více oblastech, než němčina nahradila keltské nebo románské jazyky.

Mimochodem, když mluvíme o „francouzštině národ “je v té době naprostý anachronismus. Národy v Evropě jsou spíše vývojem z konce 18. / počátku 19. století.

Oba anglicky mluvící Wikipedia a frankofonní Wikipedia obsahují poměrně podrobné články o historii francouzského jazyka.

842 přísahy ve Štrasburku se často považuje za nejstarší dochovaný starofrancouzský text i nejstarší dosavadní staroněmecký text. Jazyk francouzské verze je v latinské preambuli zaznamenán jako „ romana lingua “ (a německá verze jako „ teudisca lingua “). Tato raná fáze staré francouzštiny se nazývá Gallo-Romance , konkrétně zde oïl dialekt, z nichž subdialekt by později dominoval jiným dialektům ve Francii.

Komentáře

• “ Abych to řekl jednoduše, francouzština je latina, kterou Němci vyslovují špatně. “ +1

V moderní francouzštině existuje spousta slov, která pocházejí z franských jazyků, více vezmeme-li v úvahu severní dialekty.

Salian Franks, kteří dříve žili v dnešní Belgii a Nizozemsku postupně se přestěhovali do Francie, rychle začali mluvit latinsky a gallo-římskými dialekty.

Někteří Frankové mluvili franskými jazyky, které jsou mnohem blíže moderní němčině než moderní francouzštině nebo dokonce moderní vlámštině (například Charlemagne) ).

Frankové nebyli jedinými germánskými kmeny, které se usadily ve Francii po nebo po durinu g barbarské invaze. Spojili se s Římany a Gallo-Římany pod římskými říšemi a postupně se dostali do jižního Německa, poté do Francie během IV. A V. Století a často se usadili v římské armádě a pomocné kavalérii.

V této době stále existovalo ve Francii mnoho jazyků, ne všechny to byly keltské jazyky, takže jediným široce používaným jazykem byla latina a později směs místních keltských jazyků, franských nebo germánských jazyků známých jako lingua franca.

Frankové byli jen někteří z lidí, kteří jsou předky moderních Francouzů (a Belgičanů btw), jako Wisigothové (kteří se později přestěhovali do Španělska), Keltové nebo Burgondové.

Frankové byli kdysi našimi vládci, ale rozhodně ne našimi předky … Protože ovládli naše země a vytvořili kořeny „Francouzská“ monarchie název „Francie“ zůstala až do dnešního dne k popisu země. Potomci malé franské vládnoucí třídy byli brzy nuceni používat hlavně místní latinské jazyky (nejen moderní francouzštinu, ale i mnoho dalších variant, olejové jazyky a Occitanské variace). Jakmile ztratili jazyk, nebyli už opravdu franští. Nebylo jich tolik, aby mohli vnutit svou kulturu Římanům v Galii. To se nestalo, v Británii se stalo, že Anglosasové nahradili dřívější britskou kulturu, pravděpodobně proto, že Británie byla mnohem méně romanizovaná než Galie (mnohem dále od Itálie, zatímco Galie s ní sousedí a byla romanizována od mnohem delší doby) , a také proto, že Anglosasové byli pravděpodobně mnohem početnější než franští útočníci. Frankové také dlouho žili v kontaktu s římskou civilizací a chtěli být její součástí, ne ji zničit. To pravděpodobně také hrálo roli v jejich kulturní integraci do římské kultury v Galii.

Vládnoucí třída se poté začala integrovat do aristokracie lidí, kteří nebyli z „franské populace“ a úplně se mísili, dokud nebyli skutečně lhostejný.

To znamená, že i dnes, když se díváme na lidi pocházející z bývalých aristokratických tříd, není neobvyklé najít více lidí s poněkud „severským“ vzhledem než v běžné populaci, zvláště ve srovnání s lidé jižně od Loiry. Je těžké říci, kolik DNA pochází od franských lidí v moderní francouzské populaci.

Náš jazyk „francouzština“ je pravděpodobně špatně pojmenován v tom smyslu, že nesprávně dává představu, na kterou odkazuje nebo na kterou sestupuje Frankové nebo do franského jazyka, pokud tomu tak není. Možná by to bylo lingvisticky lépe popsáno jako „Galloroman“, i když je to jen jeden z mnoha jiných gallorománských jazyků (Wallon, Picard, Gallo, Piemontese, Arpitan, Lombard, Gascon, Provençal atd.) takhle jsme to nazývali po staletí a neměli bychom brát etymologii příliš přísně za předpokladu, že věci nejsou pravdivé.

Až 10% francouzského jazyka pochází z franských kořenových slov – Nadeau, Barlow, Příběh francouzštiny , str. 24.

Frankish není jediným zdrojem germánských slov v moderním francouzském jazyce. Cestou od Gótů, Burgundanů, Normanů (poté, co po jejich invazi do Anglie přivezli zpět některá anglická slova germánského původu) a dokonce i některá germánská slova, která vstoupila do latiny dříve, než Římané dobyli Galii, byla sebrána další germánská slova. Jak je vždy, historie případu je komplikovaná a nedá se snadno odpovědět na jednoduché odpovědi …

Také jako vládnoucí třída měli Franks hlavní slovo v tom, která verze „vulgární latiny“ byla nakonec vybrána a mluvený těmi, kteří byli v té době u moci. To byla verze mluvená v dnešní severovýchodní Francii a upravili ji kvůli přízvuku, který přinesli, což zahrnovalo germánské načasování stresu, syntaktické prvky a vedlo k jedinečnému charakteru oleje Langue d „, kde byla franská osada nejtěžší. Nakonec francouzská je považován za nejgermaničtější z různých vulgárních latinských dialektů, které se vyvinuly po pádu elfky Římské říše – např. na rozdíl od španělštiny, portugalštiny a italštiny, které zůstávají ve srovnání se zvukem „melodické“ bez germánského vlivu na jejich vývoj.