Nějaké problémy s vyslovením „je dobré o tom vědět“?

(Je dobré vědět, že

je gramatický i hovorový. Je to obyčejná rozštěpová konstrukce, která představuje

Vědět, že je to dobré

ve kterém vědět, že je infinitivní slovesná fráze fungující jako podstatné jméno, předmět. Věta přirozeně bere adjektivum jako predikativní doplněk a můžete použít jakýkoli další adjektivum, které situace vyžaduje :

Je hezké to vědět. / To je hezké vědět. / Vědět to je hezké.
Je vhodné to vědět. / To je vhodné vědět. / Vědět, že je to pohodlné.
Je to odrazující to vědět. / To je odrazující vědět. / Vědět, že to odrazuje.

Ale příslovce jsou správná:

^✲ Je hezké to vědět. / ^✲ To je hezké vědět. / ^✲ Vědět, že je to hezké.
^✲ To je odrazující, vědět to. / ^✲ To je skličující vědět. / ^✲ To je skličující vědět.
^✲ Je vhodné to vědět. / ^✲ To je pohodlné vědět. / ^✲ To vědět pohodlně.

No je zvláštní případ. Ještě před asi třemi sty lety bylo běžné použití well jako adjektiva a stále přetrvává v takových zkamenělých frázích jako „Je to stejně no (that) „or“ all will be well „. Mimo tyto fráze je však zastaralá nebo alespoň literární. Je nepravděpodobné, že by dnes někdo slyšel říkat

^? To je dobře vědět. / ^? To je dobré vědět. / ^? Chcete-li to dobře vědět,

^✲ označí použití jako nepřijatelné
^? označí použití jako jen okrajově přijatelné

Častěji se říká „To je dobré vědět.“ Nebo jednoduše: „Dobré vědět . “

„ Je to dobré “by bylo něco, co by viktoriánští učitelé opravili u svých studentů „it is well“, z toho důvodu, že is je sloveso a well is the adverbial form of good. This is still correct – if Možná trochu dusno – anglické použití, ale pouliční angličtina (zejména v Americe) často nahrazuje dobré dobře.

Lord Crustwick: How do you do? Lord Sandwich: Very well, thank you. Pleased to meet you. Abe Lincoln: Good thanks, glad to know you.