Proč Himura Kenshin na konci každé věty říká ～ ご ざ る (~ gozaru)?

Proč Himura vždy ukončit v této show téměř každou větu s gozaru?

Chcete-li vyjádřit své sebepoškozování, skromnost, a sloužící přístup. Toto je osobnost, kterou přijal v éře Meiji jako rurouni (putující samuraj).

Kenshinovo použití tohoto řečového vzoru je ne pro záměr označení seriálu jako historické beletrie . Důkazem toho je skutečnost, že žádný z ostatních znaků v seriálu nemluví tímto způsobem.

Dále Kenshin nepoužil 「で ご ざ る」 ( de gozaru ), když byl mladší (před svou rurouni fází života) a když ve vlastní sérii přepne do hitokiri battousai režimu (když má oči žluté), nepoužívá tento slovesný tvar spony , protože v režimu battousai nemá pokornou osobnost.

Prudký rozdíl mezi jeho řečovými vzory a všemi ostatními zdůrazňuje Kenshinovu osobní, úmyslnou volbu použít toto styl řeči . Spíše než mangaka , Nobuhiro Watsuki, který má v úmyslu toto fráze reprezentovat pro tuto éru, zdůrazňuje Kenshinovu nyní pokornou osobnost a to, že se trochu liší od nových norem své doby (v stejně jako stále nosí meč a pouzdro, stále nosí hakama místo kalhot atd.).

„ De gozaru “ je součást Kenshinovy odpovědi na uvědomění, že se ve svých předchozích činech a přesvědčeních během období Bakumatsu velmi mýlil. V kombinaci také používá 「拙 者」 ( sessha ), což je slovo 謙 譲 語 ( kenjougo = pokorný jazyk). Kenjougo je snížení řečníka ve srovnání s osobou / lidmi, se kterými se mluví. Jak je vidět v článku o keigo (zdvořilá řeč) thejapanesepage.com, kenjougo je (k tento den) zaměstnán

s odkazem na sebe nebo své rodinné příslušníky a (obvykle) na mluvení někomu vyššímu v sociální pozici, pozici nebo v nějakém jiném kritériu pro určení stavu. I někteří lidé na vysokých pozicích se však mohou rozhodnout použít pokornou formu s lidmi pod ním.

Jak vysvětluje Kenneth Hanson

Spona je slovo, které znamená „být“ a používá se k predikci věty. . . . Spona má tři základní formy ve standardní řeči: prostá forma だ (da) v neformální řeči, zdvořilá forma で す ( desu) ve formální řeči a で ご ざ い ま す (de gozaimasu) v čestné řeči. V případě posledního tvaru se stejné slovo používá pro uctivou i pokornou řeč; na rozdíl od jiných složek keigo je de gozaimasu neutrální vůči tomu, o koho jde. . . .Ve skutečnosti jsou věci trochu komplikovanější než toto. . . . de gozaru je čestná forma de aru , ale u keigo se téměř vždy používá zdvořilá forma čestného slovesa, takže dostaneme de gozaimasu.

Je to pro lidi v tomto časovém období normální?

No. Nebylo obvyklé, aby lidé v tomto období používali 「で ご ざ る」 . Rurouni Kenshin se odehrává od 1878 (rok 11 éry Meidži) a epilog končí na jaře 1885 (rok 18 Meiji ). Příběh Yahiko no Sakabatou se odehrává 5 let po velkém kjótském požáru.

Jak Boaz Yaniv vysvětluje na japonském jazyce SE ,

je stereotypní samurajská řeč v Jidaigeki vlastně založena na Edo dialektu pozdního Edo období . Mnoho způsobů, které v této řeči najdete, nereprezentuje konkrétně Samuraje, ale spíše typického obyvatele Eda v daném konkrétním čase.

The Edo éra trvala od roku 1603 do 1868 ; nicméně Japonsko byly násilně otevřeny vnějšímu světu černými loděmi komodora Matthewa C. Perryho zpět v 1853 (15 let před oficiálním ukončením Edo Úmluva z Kanagawy byla podepsána s Perrym v 1854 a v roce 1858 byly uzavřeny další tři mezinárodní smlouvy o přátelství a obchodu ( šógunát byl úspěšně rozpuštěn v roce 1867, boshinská občanská válka zuřila déle než rok, protože loajalisté se pokoušeli obnovit šógunát u moci, a republika Ezo, secesní stát se sídlem v dnešní prefektuře Hokkaido, zůstal na vodě po polovinu roku 1869 před cru příval japonských císařských sil).

Na rozdíl od řečových vzorů pozdního období Edo je Meiji obdobím, kdy japonská první generace mladých mužů navštěvovala vysokou školu, učila se anglicky, naučila se jíst vidličkou a lžící , a odešel studovat do zahraničí. Japonsko velmi usilovalo o to, aby se zobrazovalo jako rychle se modernizující, aby nebylo kolonizováno jinými národy (přibližně když Perry otevřel Japonsko Západ, Britské impérium převzalo kontrolu nad Indií; Amerika anektovala Aljašku a Havaj; a Berlínská konference v roce 1884 uvedla do pohybu Scramble for Africa. Historická osobnost Nitobe Inazo vysvětlil, že „[Union Jack byl pevně zasazen do Indie a pohyboval se na východ do Singapuru, Hongkongu a bylo pravděpodobné, že pochoduje do Číny. Proč ne také do Japonska? Francouzská trikolóra byla také vidět, jak se vznáší nad Kambodžou, Annamem a Tonkinem, a nikdo nemohl říct, jak daleko na sever nebo na východ by letěl. Více alarmující než tato, moskevská síla, jako obrovská lavina, neustále klesala na jih ze svých sibiřských stepí a drtila všechno na své cestě. “Inazo Nitobe,„ Přednášky o Japonsku: Manchurianská otázka a čínsko- Japanese Relations, ”in Přednášky o Japonsku: An Nástin vývoje Japonců a jejich kultury , s. 227–29).