Kromě indict a jeho sloučenin je jediné další slovo, které znám s 〈ict〉 vyslovováno / aɪt /, deictic , které se vyslovuje / ˈdaɪktɪk /. (Má také různé sloučeniny: anapodeictic, endeictic, epideictic .) Ale je to kvůli 〈ei〉 ne 〈ict〉.

Co se děje s obviněním , je jiné. Bývalo to endite nebo indite . ɴᴏᴛᴇ ᴡᴇʟʟ: Získali jsme to z francouzštiny bez jakýkoli c v něm na prvním místě. Takže jsme nikdy neřekli, co tam nebylo. (A ve skutečnosti indite stále existuje, ale nyní s poněkud odlišným významem.)

Ohledně indict však OED2 píše, že se zdá, že Na cestě byl nějaký zmatek:

indict / ɪnˈdaɪt /, v.¹

Formuláře

• ɑ. 4–6 endyte, 4–7 endite, 6 endight (endict).
• β. 4–9 indite, 5 indyte, (6 indyght, 6-7 indight) .
• ɣ. 7– obžaloba.

Etymologie

ME. endite-n , a. AFr. endite-r obvinit, obvinit, obvinit, odpovídá ve formě OFr. enditer , -ditier , -ditter , odpověď na pozdní typ L. * indictāre , f. in- (in- ² ) + dictāre říci, deklarovat, diktovat. Ale OFr. sloveso se zaznamenává pouze ve smyslech „dávat najevo, naznačovat, diktovat, navrhovat, skládat, psát, poučovat, informovat, podněcovat, podněcovat“ (Godef.), takže historie AFr. a ME. slovo není jasné. Odpovídající med.L. indictāre obvinit, obvinit, je citován Du Cange pouze v anglickém právním použití a zdá se být pouze latinizovanou formou AFr. a ME. sloveso, v souladu s nímž opět ME. endite byl změněn na indite a (od roku 1600) psán indict , ačkoli mluvené slovo zůstává indite . Viz také indite v.

Smysl endite , indict , mohl vzniknout z L . indīcĕre „veřejně deklarovat“, vzato jako v italštině. indicere „vypovědět“ (Florio); ale blíží se to pocitu L. indicāre označit „svědčit proti“; a zdá se, jako by v pozdní L. nebo románštině došlo k záměně L. sloves indicāre , indīcĕre , indictāre : tedy v italštině má Florio Indicare , ukazovat, deklarovat, vyslovovat; také ukončit a obvinit jako Indicere “; „ Indícere , intimovat, odsuzovat, projevovat, deklarovat; ·· také obviňovat, odsuzovat nebo odhalovat“; „ Indittare , naznačit; také jako Indicere “; „ Indittore , inditer, odsuzovatel; také intimátor .

Takže spolu s různými slovy jako dluh a ostrov , indict byly pochybovačně „latinizovány“ vložením stále / nyní tichého dopisu. Výslovnost se nikdy nezměnila.

Komentáře

• Deictic se ' t opravdu se hodí – jak sami píšete, ' se nevyslovuje / ait / tam, ale / aikt /.

Zeptali jste se " existují další slova vyslovovaná tímto způsobem? "

Bývaly. Interdict se dříve vyslovovalo interdite , ale příliš mnoho lidí nevědělo a neznalo správnou výslovnost a začalo používat pravopisnou výslovnost (nebo možná jen předpokládali, že přišla z latiny a používal latinskou výslovnost a pravopis), takže nyní vyslovujeme interdikt .

Původně pochází z francouzského slova entredit , takže neexistuje žádný etymologický důvod, proč bychom měli vyslovovat „c“. Stejně jako indict jsme do pravopisu přidali „c“ na základě latinských kořenů.

Z OED:

Formuláře: α. Middle English entredit, Middle English enterdite. β. Middle English interdite. y. Interdicte ve střední angličtině,

Zdá se, že ke změně výslovnosti došlo už dávno. Shakespeare napsal (v Fénixovi a želvě )

Z tohoto zasedání interdikt
Euery faule tyranského křídla,
Saue the Eagle feath „red King,
Keep the the posekse so strict.

takže někteří lidé používali pravopisnou výslovnost kolem 1600.

Obvinění přišlo do angličtiny ze střední francouzštiny , zatímco ostatní „ict“ slova — předpovídají , konflikt — přišel do angličtiny přímo z latiny a zachoval si latinskoameričtější výslovnost.

Komentáře

• Ahoj, brasshat: vaše není odpověď, ale předpoklad. Uveďte prosím referenční nebo spolehlivé informace k otázkám. Díky